Kariéra versus dítě? Tak si vyberte, dámy! (1/2)

6.7.2010, Anna

„Promiň, tohle musím vzít!“ řeknu a odběhnu do předsíně vyřídit v klidu hovor. „Vždyť jsem domlouvala schůzi na pondělí 14:00, jak to myslíš, že klientela nestíhá materiály dodat?!“ skoro řvu na druhý konec drátu, kde se mi snaží koktavě odpovědět moje sekretářka na něco, nač nezná odpověď a přeci je aktuálním viníkem. Hovor končí, jak jinak, než mým neurčitým apelem k vyřešení.

S naběhlou žílou na čele se vracím do obýváku k příteli, jenž, jak zjišťuji, stačil vyžahnout tu láhev vína sám. To nemohl počkat na mě? Zlobím se na něj, ač neprávem, jelikož on si uvědomoval délku mé nepřítomnosti poněkud silněji než já. Otevíráme další láhev a obnovujeme naší předešlou diskuzi. Kde, že jsme to skončili? Říkám si. Než si odpovím, uvědomím si, že musím přeložit tu zmiňovanou schůzi na úterek, jelikož bez materiálů a konkrétních dokumentů můžeme řešit tak akorát výměnu stávajícího toaletního papíru na toaletách za jemnější třívrstvový. „Co si říkal?“ zeptám se muže, jehož natolik miluju, bez povšimnutí jeho gradující zuřivosti. Nechápu poté jeho reakci, že si asi už půjde lehnout, protože zjevně prý toho nemá tolik na práci, jako já. Odkládá nedopitou sklenku, dá mi letmou pusu na tvář, práskne dveřmi, za nimiž se v mžiku noří do tmy. Já ještě nejsem unavená, naopak, musím ještě vyřídit několik mailů. Jako každý den posledního roku mé aktivní pracovní činnosti popadnu notebook (co bych bez něj dělala, si už ani neuvědomuji), skoro plnou láhev bílého vína, sklenku a s funivým doprovodem pracovní odevzdanosti se svalím na kolečkové křeslo pod lampičku (i zde bych mohla nalézt jistou metaforou s mou mozkovou činností, avšak raději si nechci připustit, v kolik hodin světelného průvodce každý den vypínám).

Žena workoholik - pouhý trend či ženy nastupují do role běžně mužských?
Zdá se vám to, jako ze seriálu o Ally McBealové či jiné workoholické ženské postavičce? Ale kdepak, to je realita. Snad pro někoho výstižnější (nezlobte se na mě pánové!)by bylo vhodné to nazvat „trendem“ moderní společnosti, ale úplně bych nesouhlasila. Uvědomme si, v čem spočívá slovo trend? Je to přechodný stav, jistý nestabilní výkřik do tmy, něco, co je aktuální, všemi obdivované, avšak tak pomíjivé. Naproti tomu bych stavěla postoj k životu jako takovému. A ten se zaručeně mění, co se týká ženského elementu v hierarchii společnosti. Samozřejmě nesmíme opomíjet externí vlivy typu ekonomická společnost dané země, finanční a materiální potřeby obyvatel. Také nesmíme zapomínat na působící faktory, jako jsou rodinné tradice, zakotvení a podpora, avšak to se dá více méně pokořit, pokud je chtíč dané osoby silný a vytrvalý.

Čím to?
Kde jsou ty doby, kdy, vrstvou hustých chlupů prorostlí, chlapi odcházeli ráno s dokonalými zbraněmi do víru pralesa a vraceli se s kořistí pro hladovou rodinu či dokonce tlupu. Mezitím (neméně zarostlá) žena doma obstarávala rodinu a udržovala oheň, teplo a další životní potřeby? Postupem času, kdy se prostředky k životu zlepšovaly a společnost se stávala práceschopnou ve sférách služeb, průmyslu a hospodářství se však situace „rodinného krbu“ stále nezměnila. Muži, jako živitelé rodiny, se obvykle ráno vytratili na „šichtu“ a večer se znavení (nejen prací, ale i pár „pivky“ v hospůdce „cestou z práce“) vrátili domů, zatímco ženy se staraly, aby měl chlap teplou večeři, dítě udělané domácí úlohy, doma uklizeno a prádlo vypráno. Dodnes se tradují vtipy, že ženská patří za plotnu. Ale pozor! Opravdu se jedná jen o vtip. Nyní nastává otázka, zda je to správné. Je pravda, že neexistuje rozsudek, co je správné a co ne v situaci, kdy se člověk najednou má rozhodnout být samostatným či živeným. Zajímavé je pozorovat rozcházení se v názorech různých pohledů na věc. I já mám prarodiče, kteří se již chlubí 8mi vnoučaty (9. té na cestě)a s podivením a lítostí na mne koukají při mých odpovědích, že opravdu ještě dítě neplánuji (a to ani svatbu s mým dlouholetým přítelem). Stojím si za tím, že nehodlám vyvářet manželovi ty nejlepší pravé svíčkové jako chloubu mé dosavadní činnosti (a to nejen proto, že příliš vařit vlastně neumím). Neplánuji každý den přesně v šest očekávat svého muže doma na zadku, kdy si krátím dlouhou chvíli sledováním milovaného nejmenovaného seriálu s pletacími jehlicemi v rukou. A upřímně mne i překvapují stanoviska některých mých přítelkyň, pokud s tímto přístupem nemají problém, dokonce ho podporují! Vždyť máme život před sebou, jsme mladé, práceschopné a zejména schopné se o sebe postarat samy!

2. kapitola článku...

štítky článku: dítě, kariéra, priority, byznys, mateřství, manažerka