Babyboxy - V popelnici umřu!

10.8.2012, Anna Dvořáková

Tento slogan, který je jako první k vidění na oficiálních stránkách českých babyboxů, vypovídá o všem. Projekt o babyboxech se snaží zajistit i nechtěným dětem, které by jinak matka odložila někde u popelnice, dobrý život. V současné době bylo zachráněno již okolo 75 dětí v celkem 51 babyboxech a číslo stále narůstá.

Historie babyboxů sahá již do 5. století našeho letopočtu. Tenkrát byly ve Francii poprvé položeny mramorové mísy u kostelů, kam bylo možné nechtěné děti odložit. V Itálii byl poprvé v 8. století založen jeden z prvních domů pro odložené děti zvaný Xenodochium. V dalším století se pak odkládání dětí stalo jednodušším díky otočným zařízením v branách nebo zdech domů pro nalezence. Matka tam dítě umístila, otočným zařízením ho přemístila do objektu nalezence a použila zvonek, aby upozornila personál. Zařízení velmi podobná dnešním babyboxům se používala v Itálii již od 12. století. Matky, které své děti nechtěly, je obvykle vhazovaly do řeky Tibery, což se nelíbilo papeži Inocenci III. Ten začal situaci okamžitě řešit, a to tím, že nařídil klášterům, aby zřídily speciální zařízení na odkládání a záchranu novorozenců. Byla umístěna na veřejně přístupném místě, nejčastěji na bráně kláštera. V Itálii se tato zařízení přestala používat teprve v polovině minulého století.

Dnešní svět

Vezměme si například sousední Slovensko. Jejich projekt se jmenuje „Hniezdo záchrany“ a je to obdoba českého babyboxu. První slovenské „Hniezdo záchrany“ bylo otevřeno v roce 2004 a v dnešní době se jich nachází na území Slovenska celkem šestnáct. Celkem už zachránily přes třicet dětí, které byly odloženy matkou z různých důvodů. V sousedním Německu je podpora babyboxů velká. Od roku 2000, kdy byl založen první BabyKlappe roste zájem veřejnosti o tuto problematiku. V současné době existuje v Německu okolo sta babyboxů a odložení dítěte do BabyKlappe je anonymní a není trestné. Naopak ve Velké Británii je odložení dítěte do dvou let trestné, proto zde neexistují žádné schránky bezpečí pro nechtěné děti. Avšak v Británii jsou velmi příznivé podmínky pro adopci. Babyboxy neexistují ani ve Švédsku, Francii a Holandsku.

Babyboxy v České republice

První babybox v České Republice vznikl za podpory Nadačního fondu pro odložené děti Statim a občanského sdružení Babyboxy pro odložené děti – Statim (pozn. statim = ihned, okamžitě). Iniciátory této aktivity byli Roman Hanus (advokát) a Ludvík Hess. Ludvík Hess jednal o otevření prvního babyboxu na Gynekologicko-porodnické klinice v Apolinářské ulici v Praze, nicméně jednání byla neúspěšná a tak první babybox v České Republice, který je z roku 2005, můžeme najít v Praze – Hloubětíně.

A jak babyboxy vlastně fungují? Matka vloží dítě do klimatizované schránky, která se po vložení automaticky uzavře. Zvonek upozorní personál nemocnice či zařízení, který okamžitě dítě z babyboxu vyzvedne. A navíc se rozezní mobil i jednoho ze zakladatelů Ludvíka Hesse. Na otázku, proč to tak chtěl, odpověděl velmi prostě: „Jsem přirozeně zvědavý a chci znát jako první výsledky své práce.“.

Babybox = ztráta identity?

Mnoho odpůrců babyboxů konstatuje, že vložením dítěte do babyboxu se ztrácí jeho identita, jelikož odložení je anonymní. Sám Ludvík Hess tvrdí, že na prvním místě je život před znalostí biologických rodičů. Podle něj je identita ovšem něco jiného než znalost biologických rodičů, vytváří se v průběhu života a každý si ji musí vytvořit sám - svými přáteli, rodiči, třeba nevlastními, vztahy, vzděláním, společenským postavením atd.