Navštivte také: Horké kameny
komerční sdělení
  • Titulní stránka
  • Krása a móda
  • Sex a vztahy
  • Zdraví a relax
  • Děti a rodina
  • Recepty
  • Horoskopy
  • Soutěže
  • Japonská kuchyně letem světem

    17.10.2010, Tereza Menclová

    Nipponkoku, Nihonkoku, Země vycházejícího slunce – mnozí už tuší, že řeč je o Japonsku. Kultura této země má u nás stále více příznivců a japonská kuchyně je považována za skutečný klenot současné gastronomie. Každý správný gurmán by měl ocenit kulinářské umění Japonců, pokrmy nejen dobře vypadají, ale i chutnají, a fascinují svou mnohaletou tradicí. V čem tkví originalita a stále rostoucí věhlas této kuchyně?

    Typický japonský kuchař připravuje jednoduché pokrmy, nepříliš kořeněné, pestrobarevné a sestávající jen z těch nejčerstvějších ingrediencí. Jídla jsou velmi lehká, dobře stravitelná, a tudíž i vhodná pro osoby s nadváhou a dietním režimem. Základními potravinami jsou bezpochyby ryby, rýže, mořské řasy a různé druhy zeleniny, které se zpracovávají několika způsoby. Velká část pokrmů se konzumuje za studena s vařenou rýží, nebo se tepelně zpracovávají dušením, výjimečně také smažením.  Jak jsem již naznačila na začátku, Japonci nejsou zvyklí používat kořenicí směsi, chuť jednotlivých chodů přivádí k dokonalosti pomocí proslulého pálivého křenu wasabi, za asistence sojové omáčky a zázvoru.

    Mezi nejznámější japonská jídla patří nepochybně Onigiri, nebo také Omusubi, jež se většinou podává jako svačina. Základem je vařená rýže zformovaná buď do tvaru koule, nebo trojúhelníku, a následně zabalená do listu nori. Tyto balíčky bývají plněny kousky soleného lososa, nakládanými švestkami, kacuobuši, různými druhy zeleniny, mořskými plody, nebo jinými ingrediencemi všelijakých chutí. Rýžové koule jsou v Japonsku běžně k sehnání, nejlépe však ve specializovaných obchodech s příhodným názvem Onigiri-ja.

    Ikonou japonské kuchyně s celosvětovým ohlasem je bezpochyby sushi. Tato hojně vyhledávaná lahůdka se vyrábí ze speciální rýže zvané nišiki, do níž se přidává octová omáčka sušinoko. Připravená směs se pak nanáší na listy mořské řasy nori, povrch se potře tenkou vrstvou pasty z wasabi a následně se přidává zelenina, avokádo, kaviár, syrový či uzený losos apod. Celá řasa se nakonec sroluje a vzniklý váleček se rozkrájí na jednotlivá kolečka, která můžete ještě před konzumací namočit do sojové omáčky. Ačkoliv to vypadá jednoduše, celková příprava vyžaduje opravdu hodně zručnosti a cviku. Samozřejmě existuje velké množství různých druhů sushi, které se odlišují náplní, tvarem, chutí – kupříkladu nigiri-zuši, sushi maki či temaki, temari-zuši a další. Jedná se o určitý symbol japonské kuchyně, který se stal velkým oblíbencem nejednoho labužníka.

    Ryby jsou všudypřítomnou a nepostradatelnou ingrediencí, nejběžnějším pokrmem v domácnosti každého Japonce je určitě sashimi. Pod tímto názvem se skrývá pokrm ze syrové ryby připravené rozličnými způsoby – ať už ve formě plátků, nudliček, nebo vcelku. Jelikož se maso tepelně nezpracovává, musí být úplně čerstvé a měkké, aby se dalo dobře tvarovat. Jako příloha výborně poslouží již zmíněné wasabi, klasická sojová omáčka a na nudličky nastrouhaná bílá ředkev.

    Zapomenout ještě nesmím na tempuru. Tento výraz vypůjčený z japonského slovníku označuje originální způsob přípravy jídla, jenž je pro Japonce tak běžný, jako pro nás smažení řízků na Vánoce. Kousky ryby, všelijakého masa a zeleniny se obalují ve speciálním těstíčku a následně rychle smaží v sezamovém oleji. Bleskovým smažením se docílí toho, že každé sousto je velmi křehké, a ač se to nezdá pravděpodobné, ve výsledku není vůbec mastné. Dalších výborných pokrmů bychom našli nespočetně, mohla bych ještě uvést například terijaki, tedy opečené maso napíchané na jehlách, teppanjaki, což je grilované maso se zeleninou, a jakitori, výborné špízy z masa a zeleniny.

    Z bohatého repertoáru japonské kuchyně nesmím vynechat nápoje, z nichž nejvíce příznivců má národní alkoholický nápoj saké vyráběný z rýže. Lze říct, že se jedná o rýžové víno, jehož příprava se provádí pivovarnickým způsobem. Saké nesmí chybět u žádné větší sešlosti, zdatně napomáhá k dotvoření té správné příjemné atmosféry. Co se týče způsobu podávání, typickou nádobou pro tento nápoj je malá karafa, z níž se pak rozlévá do jednotlivých mističek.

    Poslední vynikající záležitostí je tradiční čajový obřad, který má v Japonsku neuvěřitelně dlouhou tradici, a stále se těší velké popularitě. Slavný obřad čadó má svůj původ v 16. století, ale samotné pití čaje je mnohem starší, pochází od buddhistických kněží, kteří tento zvyk rozšířili z Číny do dalších zemí. Japonský čaj sencha se svým příjemným aroma a jemnou chutí je na našem trhu asi nejrozšířenější. Velmi oblíbeným zeleným čajem je také bancha, anebo pak dražší druhy – ručně trhaný gjókuro a matcha – povětšinou pěstované na zastíněných plantážích. Milovníkům zajímavých a netradičních chutí bych určitě doporučila specialitu genmaicha, tedy obyčejný zelený čaj sencha v kombinaci s praženou rýží.

    Jídlo je považováno za událost, při níž se stmeluje rodina, a upevňují se vzájemné mezilidské vztahy. Na prostřené tabuli nenajdete žádné ostré příbory, které východní asijské státy spojují s násilím. To je jeden z hlavních důvodů, proč Japonci hodují s pomocí hůlek. S tím je také spojena velmi přísná etiketa, jež se musí během stolování dodržovat. Hůlkami nesmíte ťukat, přehrabovat se v jídle, není vhodné, abyste je olizovali, drželi v pěsti, nebo je zapichovali do rýže. Japonci jsou mimořádně kultivovaní, skromní a každé hodování pro ně představuje určitý obřad. Ačkoliv většina z nás nedá na českou kuchyni dopustit, pro nerozmazlený a nenáročný žaludek asijských turistů je dost těžká a obtížně stravitelná. Nemohu po nikom chtít, aby vyměnil klasické vepřo-knedlo-zelo a guláš se šesti za pokrmy ze syrových ryb s horou vláknité zeleniny, ale rozhodně neuškodí, když čas od času dopřejete trávicí soustavě zaslouženou siestu v podobě lehké zdravé stravy.

    Přečtěte si také: