Navštivte také: Coworking33 - Sdílené kanceláře Břevnov
  • Titulní stránka
  • Krása a móda
  • Sex a vztahy
  • Zdraví a relax
  • Děti a rodina
  • Recepty
  • Horoskopy
  • Soutěže
  • Podnájem se vším všudy

    8.2.2013, Kateřina Ondíková

    Hledáte podnájem a nemůžete najít ten pravý? Rádi byste se osamostatnili a odešli od rodičů? Přijde vám to jako nesplnitelný sen, který zapudíte dříve, než ho vyslovíte nahlas? Nezoufejte, pokud jediným a podstatným zádrhelem jsou finance, není nic ztraceno! A opravdu tento článek není a nebude o bezúročných půjčkách na bydlení, nebojte se.

    Jako malou holku mě fascinovaly americké seriály, kde hlavní protagonisté měnili své byty a podnájmy jak na běžícím páse. Nikdo z nich se nezaobíral tím, že je nutné balit nádobí v kuchyni nebo si stěhovat peřiny. Sami víme, jak nákladné je pořizovat svůj první podnájem. Bohužel věna od maminek měla obrovskou výhodu a svůj jasný účel! Pomoc do začátků. Nemít starost o to, z čeho a čím budete jíst polévku, natož čím si ji nalijete, pokud nemáte naběračku! Jenže kdo vám dá věno, když se stěhujete z dobré vůle a nemáte v ruce oddací list?

    Zkuste být drzý/á

    Vrátím-li se k americkému okouzlení v podobě tvorby kabelových televizí, pak jejich způsob tohoto konzumního života, jež se vztahuje i na bydlení, se od skutečnosti příliš neliší. Na rozdíl od nás - nudných Evropanů a co hůř - konkrétně Čechů, Američané neberou stěhování jako nutné zlo. Umí si ho ulehčit! Stěhují se s úsměvem na rtech prakticky kvůli čemukoli. Důvod se vždy najde! Zaměstnání, láska, lepší podnebí, hollywoodské sny…

    Pamatuji se na své první osamostatnění. Neměla jsem nic. A ani teď nejsem o moc dál. S trochou nadsázky bych se hravě mohla stěhovat jen s mými botami, oblečením a hlavně vývrtkou na víno! Nejsem domácí typ, hospodyňka, která peče a vyváří. Ale i přesto vím, že bez struhadla, rychlovarné konvice a myčky se neobejdu!

    K této celé úvaze mě dovedli sestřini noví nájemníci. Je to mladý pár. Bezesporu sympatický. Maličko se paní Závist ve mně ozvala a říkala cosi o prvním společném bydlení. Stáli v bytě, plni nadšení a vidin nových krásných společných zážitků. A tím to začalo. Od dotazu, zdali je v bytě žehlička, až po příbory. Celý rozsáhlý seznam končil peřinami. Líná huba, holé neštěstí.

    Pro někoho věci staré, pro druhého první v životě

    Nemyslím to zle, neposmívám se. Jen jsem asi ze staré školy a nikdy by mě nenapadlo chtít byt se vším všudy. Asi chci mít ve svém domě své já. Své věci, své ručníky, své polomrtvé kytky. Jediná a nesporná výhoda této anabáze je zbavení se nepotřebných věcí z mého rekonstruujícího se bytu. S klidným srdcem jsem dala sbohem talířům po dědečkovi s jeleny, firemních nikdy nepoužitých hrnečků, jedné mražené rybě, která mi ležela bezprizorně v mrazáku, a plyšovému draku, který sloužil jako těsnění ke dveřím.

    Až budete hledat svůj první podnájem a nebudete mít ani na umělohmotné příbory, zkuste se poptat majitele. Třeba taky zrovna bude v rozverné náladě, nejlépe vyklízející pozůstalost po své mladé zemřelé babičce (mladé proto, aby vybavení bylo co nejmodernější) a vám se splní sen o podnájmu se vším všudy!

    Přečtěte si také: