Jak vytvořit pokojnou domácnost a nezešílet ze svého spolubydlícího

24.9.2010, Tereza Menclová

Jak ubíhá čas, roste naše potřeba určitého osamostatnění. S přibývajícím věkem se v našem životě objevuje stále více nových výzev, které můžeme přijmout, ale také více nástrah, jimž musíme čelit. Téměř každého z nás čeká odchod z rodinného hnízda. Studenti vysokých škol hledají azyl na kolejích či privátech, mladé zamilované páry touží po společné domácnosti a najdou se i tací, kteří prostě utíkají od svých rodičů, mladších sourozenců apod. Spoustu lidí naplňuje vidina vlastního bydlení určitým vzrušením, ale to by nebyl život, aby nám nestavěl do cesty další překážky. Musíme si uvědomit, a to platí především pro studenty, že většinou nedisponujeme finančními prostředky potřebnými k pořízení vlastního bytu. Tudíž hledáme spolubydlící, lanaříme partnera k založení vlastní domácnosti, vybíráme vhodnou kolej. Problém je na světě.

Již sám titulek tohoto článku napovídá, že soužití s cizí osobou nebude zase taková legrace, jak se může na první pohled zdát. Cizím člověkem mám na mysli někoho, kdo s námi doposud nesdílel domácnost.

Ač se to může zdát nepravděpodobné, sžívání se s nejlepší kamarádkou či partnerem může být leckdy stejně obtížné jako s někým, koho vůbec neznáme. Lidé mají odlišné návyky, zlozvyky, zažité stereotypy, jelikož každý pocházíme z jiného prostředí, byli jsme jinak vychováváni a máme rozdílně uspořádané priority. Jak úsměvná je představa domácnosti, kde se sejde pořádkumilovný puntičkář a flegmatický bordelář. Klíčem k úspěchu je vzájemná tolerance a stanovení určitých pravidel. Kdoví, jestli by časem nedošlo ke zločinu, pokud by byl úzkostlivý puntičkář neustále vystavován hrůzným výjevům v podobě plesnivého jídla za postelí, upatlaného umyvadla, špinavého prádla rozházeného všude po bytě. Chci jen poukázat na to, že s naším novým spolubydlícím budeme trávit většinu volného času, náš osobní prostor se podstatně zúží, přijdeme o většinu svého soukromí, a proto je třeba, abychom se dopředu připravili na určité ústupky. Žít v domácnosti, kde panuje neustálé napětí, není pro nikoho příliš příjemné.

Zároveň se musíme mít na pozoru a dobře si vybrat, s kým se do takového "riskantního" podniku pustíme. Nikdo by se nechtěl dostat do situace, kdy si náš spolubydlící z ničeho nic sbalí věci, odejde a my budeme vesele platit činži v plné výši.

Každopádně bydlení s partnerem či kamarádem je ohromnou zkušeností do života. Naučíme se tolerovat a přehlížet určité drobné zlozvyky, budeme si mít s kým povídat během nudných večerů, utečeme ze stereotypu panujícího v domácnosti našich rodičů a příbuzných. Člověka nejlépe poznáme, když s ním sdílíme životní prostor. Připravme si tedy velkou dávku tolerance, určitou míru pokory a vyzbrojme se trpělivostí. To je ten správný základ pro budování harmonického soužití.

štítky článku: pokojná domácnost, domácnost